Bezpečné zapojení dítěte v SPOD: jak naslouchat a jednat

Participace dítěte v systému sociálně-právní ochrany není jen právní povinností, ale především způsobem, jak dítěti umožnit spolurozhodovat o záležitostech, které se ho bezprostředně týkají. Tento přístup vychází z přesvědčení, že dítě není pouze objektem péče, ale subjektem práv, jehož hlas má být slyšen a respektován. V praxi to znamená, že dítě má právo nejen vyjádřit svůj názor, ale také být informováno, rozumět tomu, co se děje, a mít možnost ovlivnit rozhodnutí, která formují jeho životní situaci.

Text: Mgr. Kristýna Jůzová Kotalová, Metodička sociálně-právní ochrany dětí, Ministerstvo práce a sociálních věcí

Mgr. Matouš Korbel, Odborný garant aktivity „Implementace metod pro zajištění participace dětí v klíčových oblastech jejich života“, Ministerstvo práce a sociálních věcí

Zkušenosti ukazují, že zapojení dítěte do rozhodování přináší řadu pozitivních efektů. Posiluje důvěru mezi dítětem a pracovníkem, zvyšuje účinnost navržených opatření, protože vycházejí z reálných potřeb dítěte, a zároveň přispívá k pocitu bezpečí a kontroly v situacích, které mohou být pro dítě stresující nebo nejasné. Děti, které se mohou vyjádřit, lépe rozumějí tomu, co se děje, a snáze přijímají změny. Participace navíc snižuje odpor vůči intervencím, protože dítě se stává součástí procesu, nikoliv jeho pasivním příjemcem.

Aby bylo možné dítě skutečně zapojit, je nutné vytvořit prostředí, které podporuje otevřenou komunikaci. Dítě by mělo mít možnost mluvit s osobou, kterou zná a které důvěřuje, a zároveň mít právo se rozhodnout, zda chce svůj názor sdílet. Komunikace musí být přizpůsobena jeho věku, schopnostem i aktuálnímu psychickému stavu. Důležité je také vysvětlit, co se děje, co se bude dít dál, a ujistit dítě, že jeho hlas bude respektován, i když konečné rozhodnutí učiní dospělí. Zároveň je třeba chránit dítě před tlakem ze strany okolí, zajistit důvěrnost sdělení a v případě, že jeho přání nelze naplnit, citlivě vysvětlit důvody rozhodnutí.

V rámci podrobného vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny je právě dítě tím nejdůležitějším zdrojem informací. Jeho pohled na vlastní zdraví, školu, vztahy, emoce, bezpečí, péči i prostředí, ve kterém žije, poskytuje klíčové vodítko pro pochopení jeho potřeb. Dítě může například vnímat určité prostředí jako ohrožující, i když se z pohledu dospělých jeví jako bezpečné. Naopak může mít pocit jistoty v podmínkách, které by dospělí označili za nevyhovující. Proto je nezbytné ptát se dítěte, jak se cítí, co mu chybí, kdo ho podporuje, kde se cítí bezpečně a jak rozumí pravidlům, která ho obklopují.

Jednotlivé oblasti života dítěte – od zdraví, vzdělávání, emocí, vztahů, identity, až po bydlení, finanční situaci rodiny či dostupnost služeb – je třeba hodnotit z perspektivy dítěte. Dítě samo nejlépe ví, co mu chybí, co ho ohrožuje a co mu přináší pocit bezpečí. Jeho názor nemusí být objektivní, ale je autentický a zásadní pro návrh opatření. Pokud dítě nemůže nebo nechce mluvit přímo, lze využít jiné formy komunikace – například pozorování, hru, kreslení nebo pracovní listy. Důležité je, aby byl názor dítěte zaznamenán přesně, ideálně jeho vlastními slovy, a aby byl zohledněn při návrhu opatření. I když není možné přání dítěte vždy naplnit, je třeba jeho očekávání citlivě ošetřit a vysvětlit mu důvody rozhodnutí.

Dítě by mělo být přiměřeně svému věku informováno o závěrech vyhodnocení a o tom, co se bude dít dál. Tím se předchází tomu, aby si dítě kladlo za vinu nepříznivou situaci v rodině. Je důležité mu vysvětlit, že dospělí – včetně pracovníků OSPOD – usilují o jeho ochranu a o podporu rodiny. Přání dítěte, které bývá součástí individuálního plánu ochrany dítěte (IPOD), by mělo vycházet ze zjištěných potřeb a být zohledněno v plánované intervenci. Samotné zjišťování názoru dítěte má často větší význam než konkrétní odpověď – ukazuje dítěti, že jeho hlas je slyšen a že na jeho názoru záleží.

V praxi je důležité vytvářet prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a kde může svobodně vyjádřit své názory. Rozhovory by měly probíhat mimo úřední prostory, v přátelském a důvěrném prostředí. Pracovník by měl používat jazyk, kterému dítě rozumí, a metody odpovídající jeho věku – například kreslení, příběhy, obrázkové karty nebo hraní rolí. Důležité je aktivní naslouchání, validace emocí a srozumitelné vysvětlování situace. Dítě by mělo mít možnost vyjádřit své přání, podílet se na rozhodování a být součástí řešení, nikoliv pouze objektem péče.

Existuje řada nástrojů, které mohou odborníkům pomoci dítě zapojit – například dotazníky, karty „co se mi líbí/nelíbí“, metoda „tři domečky“, „moje kruhy podpory“ nebo mapování vztahů. Dítě může také využít podporu důvěryhodné osoby, pokud nechce nebo nemůže mluvit přímo. V některých případech je vhodné využít zprostředkované sdělení, například prostřednictvím opatrovníka nebo advokáta dítěte. Důležité je respektovat způsob, jakým dítě chce komunikovat, a přizpůsobit se jeho potřebám.

Participace dítěte není jednorázová aktivita, ale dlouhodobý proces, který vyžaduje citlivý přístup, metodickou připravenost a skutečný respekt k právům dítěte. V systému SPOD by měla být běžnou součástí práce všech odborníků, nikoliv výjimečnou praxí. Dětský hlas má sílu měnit péči o ohrožené děti k lepšímu – pokud mu nasloucháme a bereme ho vážně.

Zdroje:

Crowley, A.; Larkins, C.; Pinto, L.M.Listen – Act – Change: Council of Europe Handbook on Children's Participation. Strasbourg: Council of Europe, 2020. Dostupné z: https://rm.coe.int/publication-handbook-on-children-s-participation-eng/1680a14539

Úmluva o právech dítěte. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ochrana_osob/Umluvy/deti/Umluva_o_pravech_ditete.pdf

Amalthea, z. s. (2018). IPK – Pracovní listy komplet. Dostupné z: https://www.amalthea.cz/data/File/IPK/IPK_Pracovni_listy_komplet_2018.pdf

Článek vznikl v rámci projektu MPSV „Sjednocení přístupu k ohroženým dětem“, který je financovaný z Evropského sociálního fondu plus a státního rozpočtu.