„Samotný člověk nezvládne to, co ve spojení s dalšími lidmi,“ tvrdí Jitka Rýznarová

Jitka Rýznarová získala Národní cenu sociálních služeb v kategorii Sociální pracovník. Jitka stojí za třemi sociálními službami Domovinky. Přináší nové nápady, podporuje tým i seniory a svou energií inspiruje všechny kolem sebe. Dlouholetá zkušenost a empatie z ní dělají spolehlivou a inspirativní osobnost.

Text: Mgr. Ivana Vlnová,

zástupkyně šéfredaktorky časopisu Sociální služby 

Jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděla, že jste obdržela hlavní cenu v kategorii Sociální pracovník?

Když při vyhlášení zaznělo moje jméno, zaplavila mě obrovská radost. Vnímám to ale tak, že ocenění nepatří jen mně, ale celému týmu ostravské Domovinky pro seniory. Každý z nás do služby dává kus sebe, svoje srdce i energii. Díky tomu je Domovinka taková, jaká je.

Ráda bych zmínila i svou zástupkyni Moniku Stachovskou. Je pro mě velkou oporou. Vím, že se na ni můžu spolehnout v dobrém i ve složitém a její profesionalita a lidskost jsou pro mě nesmírně důležité. Mít takového parťáka v týmu je dar. I proto vnímám tohle ocenění jako náš společný úspěch. Ale to, že jsem vyhrála, je zásluhou naší manažerky kvality Michaly Bohošové, která mě do soutěže nominovala, a za to jí moc děkuji.

Chtěla jste vždy pracovat v sociálních službách? Byl někdo, kdo vás inspiroval při výběru profesní dráhy?

Ano. Myslím si, že mě k tomu přivedla moje maminka. Od malička jsem viděla, jak pečuje o moji babičku a ostatní členy rodiny, a to mě hodně ovlivnilo.

Jak se změnil váš pohled na profesi za dobu vašeho působení?

Domnívám se, že díku zákonu o sociálních službách se mnohé změnilo k lepšímu. Ať co se týče toho, že se sociální pracovníci musí vzdělávat a rozvíjet, ale i skutečnosti, že je kladen důraz na zachování lidské důstojnosti a ochrany práv uživatelů. Sociální pracovnice je vnímána jako podporující osoba, která lidem pomáhá řešit jejich nepříznivou sociální situaci.

Do zařízení přinášíte nápady, energii i lidskost. Cizí vám není ani zavádění inovativních aktivit. Povězte nám víc o svépomocné skupince Chvilky sdílení a Zážitkově-vzdělávacím odpoledni pro děti základních a středních škol, aktivitách, jejichž vznik jste iniciovala.

Když onemocní senior, dotkne se to celé rodiny. Péče o blízkého je krásná a obohacující, ale zároveň velmi náročná. Často se setkávám s tím, že rodinní pečující pomáhají až do úplného vyčerpání svých sil a přitom zapomínají myslet sami na sebe. Proto mi připadalo smysluplné rozšířit nabízenou podporu také směrem k nim.

Svépomocná skupinka Chvilky sdílení funguje od roku 2022. Skupinka se schází jednou za dva měsíce. Přijít mohou i lidé, kteří pečují o někoho blízkého, ale přímo v Domovince ho nemají. Každé setkání je jiné – záleží na počtu účastníků, jejich otevřenosti i na tom, v jaké životní situaci se právě nacházejí. Někteří přicházejí pravidelně, jiní jen občas. Někdo mluví více, jiný raději naslouchá.

Svépomocnou skupinku vedu společně se svou kolegyní a pravou rukou Monikou Stachovskou. Společně se snažíme vytvářet místo, kde mohou pečující otevřeně mluvit o tom, co prožívají, sdílet své starosti i radosti a nacházet vzájemnou oporu. Některá setkání bývají doplněna o různá témata – např. využívání kompenzačních pomůcek či úpravy domácího prostředí pro osoby s demencí.

Zážitkově-vzdělávací dopoledne pro žáky základních škol jsme začali pořádat s cílem posílit jejich úctu ke stáří a porozumění seniorům. Chceme, aby si žáci vyzkoušeli, jaké je to být v kůži seniora, a aby pochopili, že za každým starším člověkem – ať už používá chodítko, nebo se potýká s poruchami paměti – stojí jedinečný životní příběh. Zároveň věříme, že se mohou od našich uživatelů i něco nového naučit, třeba formou jednoduchých aktivit, jako je tanec na židlích. Snažíme se podporovat mezigenerační setkávání, protože se domníváme, že jednotlivé generace se mohou vzájemně obohacovat.

Také jsme navázali spolupráci se střední odbornou školou. Studentům se snažíme zážitkovou formou představit fungování naší Domovinky pro seniory. Vedle přednášky o projevech demence a chodu zařízení si mohou sami vyzkoušet různé aktivizační metody. Pracovníci je seznamují s bazální stimulací i s různými reminiscenčními technikami. Díky gerontooblekům si studenti také mohou na vlastní kůži prožít, jaké to je potýkat se s omezeními typickými pro vyšší věk.

Je ještě něco, na co byste se přímo ve vaší organizaci do budoucna ráda zaměřila?

Do budoucna bych se ráda soustředila hlavně na další rozvoj toho, co už v Domovince dobře funguje.

Svému týmu jste oporou. Jaké vlastnosti by podle vás měl sociální pracovník či vedoucí pracovník mít?

Podle mě by měl sociální pracovník i vedoucí zůstat hlavně člověkem – s empatií, schopností naslouchat a s pokorou. Zároveň je důležité být pro tým předvídatelný, aby věděl, co může očekávat. A věřím, že velkou roli hraje i podpora pracovníků. Když je pracovník spokojený, odráží se to ve spokojenosti uživatelů i jejich blízkých. A když toto všechno funguje, pak má radost i vedoucí – protože vidí, že práce má smysl.

Co nejdůležitějšího jste se ve své práci naučila?

Naučila jsem se, že nejdůležitější je komunikace. Nikdo nemá na čele napsáno, co si myslí. Naučila jsem se, že lidskost je nepostradatelnou součástí všech vztahů. A také, že není pouze černá a bílá. Životní příběhy lidí jsou barevné a my pracovníci to respektujeme a nehodnotíme.

Naučila jsem se, že samotný člověk nezvládne to, co zvládne ve spojení s dalšími lidmi. Každý máme v týmu svoji roli a žádná role není více nebo méně důležitá. Navzájem se doplňujeme a potřebujeme.

Na jaký moment ve své praxi jste nejvíce hrdá?

Jsem hrdá na to, že pracuji v Domovince. Velice mě těší, když procházím zařízením a vnímám empatii, laskavost a pokoru pracovníků, radost uživatelů. Je až povznášející poslouchat neformální pečující mluvit o tom, jak jim účast ve svépomocné skupince pomáhá. Těší mě, když si uživatelé s rodinnými příslušníky „vychutnávají“ společné chvilky v rámci společných aktivit. Jsem hrdá na pracovníky Domovinky, kteří svoji práci vykonávají profesionálně, citlivě a se srdcem na pravém místě.

Co vám pomáhá zvládnout náročná období?

Náročná období zvládám díky podpoře manžela, svých dcer a kolegů. Největší silou je však pro mě vědomí smysluplnosti práce, kterou v Domovince děláme.

Co si pro své pracoviště případně obor sociální práce přejete do budoucna?

Do budoucna bych si přála, aby společnost více vnímala význam a přínos sociální práce. Jde o obor, který výrazně ovlivňuje lidské životy a pomáhá řešit zásadní společenské problémy. Zároveň bych všem sociálním pracovníkům i pracovníkům v přímé péči přála odpovídající finanční ohodnocení za jejich náročnou a důležitou práci.

Děkujeme za rozhovor!

Více o ocenění naleznete na: narodni-cena.apsscr.cz.