Page 32 - untitled

aždému poskytovateli sociálních služeb je pravděpodobně ales-poň v teoretické rovině znám průběh kontroly (např. inspekce sociálních služeb) a na něj případně navazující-ho správního řízení.

Základní rámec je popsán v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „ZSS“), a v zákoně č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „ZSK“), na který § 98 ZSS odkazuje, nestanoví-li vlastní speciální pravidla. Podle § 98 odst. 6 ZSS se o výsledku inspekce pořizuje inspekční zpráva, na kterou se vztahují ustanovení o protokolu podle zákona o státní kontrole. Podle § 15 a násl. ZSK je protokol souhrnem kontrolních zjištění; obsahuje zejmé-na popis zjištěných skutečností s uvedením ne-dostatků a označení ustanovení právních před-pisů, které byly porušeny. Musí v něm být uvedeno označení kontrolního orgánu a kontrolních pracovníků na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, mís-to a čas provedení kon-troly, předmět kontroly,

kontrolní zjištění, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se kontrolní zjištění opírá. Protokol podepisují kontrolní pracovníci, kteří se kontroly zúčastnili.

Po kontrole může následovat správní řízení, nejčastěji o uložení pokuty, pokud k tomu byl při kontrole zjištěn důvod. Proti rozhodnutí správního orgánu, po vyčerpání všech oprav-ných prostředků (odvolání, případně rozklad), je možné se žalobou domáhat zrušení rozhod-nutí správního orgánu u soudu; podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správ-ního, „ kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrá-cen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnu-tí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti… “ Jak je z ustanovení patrno, u soudů je možné se domáhat zejména zrušení rozhodnutí ulože-ných ve správním řízení.V soudním řádu správ-ním je v § 70 písm. a) výslovně uvedeno, že ze

soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. V souvislosti s inspekcí jsou správní orgány (krajský úřad, Ministerstvo práce a sociálních věcí) oprávněny ukládat poskytovateli sociálních služeb opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci. Poskytovatel sociálních služeb je po-vinen splnit uložená opatření ve lhůtě stanovené krajským úřadem nebo ministerstvem a podat pí-semnou zprávu o jejich plnění, pokud si ji krajský úřad nebo ministerstvo vyžádá (§ 98 odst. 8 ZSS). Opatření začasto bývají součástí protokolu o kontrolních zjištěních.

Opravným prostředkem proti protokolu o kontrole jsou písemné a zdůvodněné námit-ky, o kterých rozhoduje kontrolní orgán (§ 18 ZSK). Konstantní judikatura správních soudů však dlouho stála na stanovisku, že rozhodnutí

o námitkách podle § 18 ZSK není úkonem správ-ního orgánu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím práva nebo povinnosti, a jde tak o úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s. Takovým rozhodnutím by bylo podle názorů soudů až rozhodnutí z navazují-cího správního řízení, pro které byl protokol o kontrole jen jedním z podkladů (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2004, č. j. 5 A 55/2001 – 68, publikova-né pod č. 567/2005 Sb. NSS, i Ústavního sou-du, např. nález ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. II. ÚS 318/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, nález č. 98, str. 241). Podle nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se však tento názor neuplat-ní na opatření k nápravě uložená v souvislosti se státní kontrolou; ve věci ze dne 1. 3. 2010, č. j. 2 As 74/2009 – 122 Nejvyšší správní soud konstatoval, že výše zmiňovaný závěr o soud-ní nepřezkoumatelnosti kontrolního protokolu a na něj navazujících rozhodnutích o námitkách vychází z účelu, kterému kontrolní protokol slouží

(popis zjištěných skutečností s uvedením nedostat-ků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny), ale dle názoru Nejvyššího správního soudu nelze bez dalšího přistupovat stejným způ-sobem k případu, kdy je v kontrolním protokolu ukládána kontrolovanému subjektu nějaká povin-nost – v projednávané věci byla žalobci v části V. kontrolního protokolu „Opatření k nápravě“ uložena povinnost dle § 40 zákona č. 101/2000 Sb., zákona o ochraně osobních údajů, „ uvést zpracování osobních údajů v rámci internetové domény do souladu se zákonem o ochraně osob-ních údajů “, a to ve lhůtě do 1 měsíce ode dne seznámení s obsahem kontrolního protokolu. Současně bylo žalobci uloženo, aby podal pí-semnou zprávu o realizaci uloženého opatření ve lhůtě 2 měsíců ode dne seznámení s obsa-hem kontrolního protokolu.

Za této situace se Nejvyšší správní soud za-býval povahou této části kontrolního protokolu a dospěl k závěru, že jde o ukládání právní povin-nosti cestou individuální-ho správního aktu – roz-hodnutí. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že zákon zde explicitně o vydávání správního rozhodnutí nehovoří; podstatná je vždy materiální povaha správního aktu, nikoli jeho označení (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 12. 1997, sp. zn. 6 A 226/95, publikovaný v ča-sopise Soudní judikatura ve věcech správních č. 835/2001). Toto rozhodnutí splňuje podmínky vyplývající z ustanovení § 65 odst. 1 soudního řádu správního a jeho soudní přezkum není vyloučen … neboť dle ustálené judikatury Ústavního soudu i soudů obecných může být princip generální pře-zkumné klauzule (na němž je správní soudnictví vystavěno) prolomen pouze v případě, kdy to zákon explicitně stanoví. Nejvyšší správní soud tedy uza-vřel, že rozhodnutí o uložení opatření k nápravě, vydané ve zmiňovaném případě dle § 40 záko-na č. 101/2000 Sb., zákona o ochraně osobních údajů, je soudně vždy přezkoumatelné (po využití řádných opravných prostředků před správním orgánem, pozn. aut).