Deinstitucionalizace jako příležitost: Co pomáhá, aby se změna dařila

Deinstitucionalizaci můžeme definovat i jako zásadní proměnu způsobu, jak společnost vnímá podporu lidí se zdravotním postižením. Transformace z ústavní péče do komunitních služeb přináší reálné zlepšení pro klienty i pro pracovníky – ale jen tehdy, je-li dobře připravená, vyhodnocovaná, a především ukotvená v perspektivě práv člověka (Úmluva, 2006). Tento příspěvek shrnuje zkušenosti sociálních pracovnic, které na základě vlastní zkušenosti za pozitivní faktory ovlivňující úspěch procesu transformace označily: pozitivní přijetí změny ze strany klientů, podporu zřizovatele, a spolupráci všech zúčastněných aktérů.

Autorka textu: Mgr. Anna-Marie Andresová

Článek také reflektuje informace z kvalitativní výzkumné sondy ve formě polostrukturovaných rozhovorů, realizovaných v měsících březnu a dubnu 2025 se sociálními pracovnicemi domovů pro osoby se zdravotním postižením (DOZP), které prošly transformací. Data byla vyhodnocována pomocí tematické analýzy, citace jsou anonymizované. V textu jsou popsány podmínky a mechanismy, které sociální pracovnice vnímají. Závěry nelze zobecňovat ani nelze potvrdit kauzalitu účinků.

Klienti jako partneři změny

Mezi klíčové faktory úspěšné transformace patří to, že klienti se nestávají pasivními příjemci změn, ale jejími aktivními účastníky. Pozitivní přijetí změny způsobu poskytování služeb z jejich strany se ukázalo jako zásadní. V menších domácnostech mají klienti více volby (rozhodovat o denním rytmu, jak trávit volný čas, s kým a jak bydlet) a cítí se více jako ve svém domově. Změna prostředí přináší nejen větší míru autonomie, ale také posiluje sebevědomí a schopnost zvládat běžné životní situace. Namísto dřívějšího přístupu, kdy se rozhodovalo za klienta, dnes pracovníci volí partnerství. Klient se stává plnohodnotným aktérem i spolutvůrcem.

Změna se promítá i do kvality vztahů mezi klienty a pracovníky. Dochází k posunu k rovnocennému partnerství, nastává rovnováha mezi podporou a respektem, k posílení důvěry mezi klienty a pracovníky.  Klienti mají možnost konkrétní volby o svém denním režimu (jídlo, čas vstávání), volnočasových aktivitách i praktických záležitostech, jako je nakupování nebo péče o domácnost.

Tam, kde je zřizovatel aktivním partnerem, může vznikat prostředí důvěry a spolupráce

Bez aktivní role zřizovatele je úspěšná realizace transformace ohrožená. Klíčová je jeho metodická, finanční i organizační podpora, která vytváří stabilní rámec pro celý proces. Spolupráce a koordinace mezi kraji, obcemi a poskytovateli služeb je nezbytná například při zajišťování vhodných objektů pro komunitní bydlení, nastavování systémových podmínek a plánování rozvoje. Taková spolupráce mezi všemi aktéry pak zajišťuje, že deinstitucionalizace není jen lokální experiment, ale dlouhodobá a udržitelná systémová změna.

Přínosy pro rodiny, pracovníky i společnost

Transformace služeb přináší pozitivní dopady nejen pro klienty, ale i pro jejich rodiny, zaměstnance a širší veřejnost. Rodiny oceňují místní dostupnost a fungování v běžné zástavbě. Pracovníci zmiňují větší prostor pro individuální práci a pro profesní rozvoj. Společnost má možnost přirozeně se setkávat s lidmi se zdravotním postižením, a těžit z této zkušenosti, což může přispět k odbourávání předsudků a budování otevřené a soudržné společnosti. Své zkušenosti s transformací popsala jedna z dotazovaných sociálních pracovnic takto: „Přínosy procesu transformace vidím v tom, že služba se nachází v běžné společnosti. To znamená, že klienti mají dostupné veřejné služby, případně návazné sociální služby. Mají možnost kvalitnějšího života už jenom tím, že jsou maximálně po šesti osobách v rámci jedné domácnosti. Jako pracovníci máme možnost s klienty pracovat mnohem individuálněji. Máme větší možnost plnit jejich přání a pracovat na jejich potřebách.“

Perspektiva sociálních pracovnic

Sociální pracovnice, které se na transformaci aktivně podílely, vnímají proces deinstitucionalizace jako smysluplný a přínosný. Jejich konkrétní zkušenosti ukázaly, že změna přináší nové výzvy, i profesní růst. Podpora klientů, komunikace s rodinami a veřejností, příprava plánů přechodu – to vše vyžaduje pozornost a při dobrém zvládnutí přispívá k úspěšné realizaci změny. Sociální pracovnice reflektovaly proměnu pracovní náplně. Vedle běžné agendy se intenzivně podílely na přípravě plánů přechodu klientů, doprovázely je do nových domácností a zajišťovaly individualizovanou podporu v adaptačním období. Osobní perspektivu na transformaci přiblížila jedna ze sociálních pracovnic: „Já si myslím, že myšlenka transformace byla od začátku výborná. Jsem za tuto možnost ráda, protože vidím pozitiva transformace. Role sociálního pracovníka byla hodně komunikační – mezi opatrovníkem, rodinou a klientem. Připravovala jsem klienty na přechod, na změnu, protože pro ně to byly obrovské změny. Vnímám, že sami klienti se dostávají do procesu rozhodování, v tom vidím obrovskou změnu.“

Bariéry jako příležitost k inovaci

Přínosy ale nejsou automatické, může hrozit přenos institucionálních vzorců do komunitního bydlení, nedostatek personálu a fluktuace, nebo nedostatečné systematické zapojení klientů či rodin. V průběhu realizace procesu transformace se mohou vyskytnout další překážky – může se jednat o obavy rodin, finanční náročnost či systémové limity. Řešení těchto překážek vyžaduje otevřenou komunikaci, jasnou vizi a podporu zaměstnanců. Sociální pracovníci často fungují jako spojovací článek mezi klienty, rodinami a institucemi, čímž mohou napomoci překonávat bariéry, a především hájit zájmy a práva klientů. Do každodenní praxe je potřeba přidat například pravidelnou reflexi.

Zkušenosti zapojených sociálních pracovnic ukazují, že i překážky lze zvládnout, pokud je změna provázena důvěrou, vzděláváním zaměstnanců a sdílením dobré praxe. Bariéry se tak mohou stát impulzem k inovaci a zvyšování kvality služeb.

Domov pod Kuňkou jako příklad realizace transformačního procesu

Moje aktuální profesní působení v Domově pod Kuňkou mi umožňuje ukázat, jak se principy transformace promítají do konkrétních kroků, které mění životy uživatelů i pracovníků. V únoru 2024 zahájil Domov pod Kuňkou projekt Podpora transformace Domova pod Kuňkou spolufinancovaný Evropskou unií. V rámci projektu systematicky probíhá příprava uživatelů, jejich opatrovníků, příbuzných a zaměstnanců na přechod od ústavní péče k péči komunitní, součástí je podpora zaměstnanců s cílem dosáhnout změny jejich postojů a zvýšení jejich kompetencí. Projekt zahrnuje rovněž implementaci metody zaměřené na posilování kompetencí uživatelů – metoda 3D stimulace, nedílnou součástí je také informování veřejnosti o procesu transformace, a to prostřednictvím webových stránek organizace, sociálních sítí aj.

V rámci navazujícího projektu transformace se zařízení od února 2026 zaměří na vznik nácvikových domácností, které uživatelům nabídnou možnost vyzkoušet si nový způsob života v menších skupinách a připravit se na budoucí spolužití v pobytové sociální službě komunitního charakteru. Sociální pracovníci hrají v rámci procesu transformace klíčovou roli – od výběru vybavení nácvikových domácností přes spolutvorbu přechodových plánů klientů, jednání s klienty a opatrovníky, účast na transformačních schůzkách a realizaci organizačního zabezpečení služby. Transformace tak v Domově pod Kuňkou získává konkrétní podobu, která reflektuje teoretické principy deinstitucionalizace a současně otevírá cestu k modernímu, komunitně orientovanému poskytování sociálních služeb.

Reflexi průběhu projektu transformace i jeho dosavadních výsledků poskytl manažer procesu transformace Domova pod Kuňkou pan Mgr. Jan Syrový: „Projekt Podpora transformace Domova pod Kuňkou splnil svůj hlavní cíl, tedy podpořit změnu z pobytové sociální služby ústavního charakteru na službu komunitního charakteru. Došlo ke změně postojů zaměstnanců k transformaci a zvýšení jejich kompetencí. S klienty služeb byl vytvořen plán přechodu do nově zřizovaných služeb, byli připravováni na přechod rozvojem svých dovedností a schopností. Byla úspěšně zavedena zcela nová metoda práce s klienty, 3D stimulace (využívání virtuální 3D reality). V průběhu realizace projektu se nevyskytly žádné vážné potíže, byl dodržen stanovený harmonogram a postup.

Zdroje

– ANDRESOVÁ, Anna-Marie. 2025. Proces deinstitucionalizace sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením z hlediska sociálního pracovníka. Diplomová práce. Filozofická fakulta, Univerzita Karlova.

– Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (2006)

Ministerstvo práce a sociálních věcí transformačním projektům poskytuje konzultační a metodickou podporu prostřednictví projektu Podpora procesu deinstitucionalizace a transformace sociálních služeb v ČR (2023–2026), reg. č. CZ.03.02.02/00/22_004/0000724. Projekt je spolufinancovaný Evropskou unií prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost plus a státního rozpočtu České republiky.