„Z mého pohledu se zvyšuje prestiž pracovníků v sociálních službách,“ říká Hana Lajnerová

Hana Lajnerová, oceněná Národní cenou sociálních služeb v kategorii Pracovník sociálních služeb v ambulantních službách, se dlouhodobě věnuje práci v sociálních službách, kde uplatňuje i své původní zdravotnické vzdělání – je vystudovaná zdravotní sestra. Už sedmým rokem vede denní stacionář v Lysé nad Labem, který spadá pod Centrum sociálních a zdravotních služeb Poděbrady. Propojuje zde zdravotní a sociální péči tak, aby byla pro klienty co nejbezpečnější a nejpřínosnější. Oceněná je známá empatickým, klidným a profesionálním přístupem, díky kterému se daří vytvářet příjemnou atmosféru pro klienty i celý tým.

Text: Mgr. Ivana Vlnová,
zástupkyně šéfredaktorky časopisu Sociální služby

V lednu jste si převzala ocenění Národní cena sociálních služeb – Pečovatelka roku v kategorii Pracovník sociálních služeb v ambulantních službách. Jaké z toho máte pocity?

Ocenění si velmi vážím a vnímám jej jako ohodnocení práce celé naší organizace – Centra sociálních a zdravotních služeb Poděbrady.

Jste vystudovaná zdravotní sestra a již více než 30 let pečujete o seniory. Chtěla jste vždy pracovat v pomáhajících profesích? A co ovlivnilo vaši profesní dráhu?

K pomáhající profesi jsem se dostala shodou okolností. Jsem vystudovaná dětská sestra a tomuto oboru jsem se část profesního života i věnovala. Pracovala jsem na neonatologickém oddělení a po mateřské dovolené jsem nastoupila do jeslí, které však byly posléze celostátně zrušeny. V tom čase jsem dostala nabídku pracovat v pobytových sociálních službách na zdravotním úseku, kterou jsem přijala a doplnila si pomaturitní specializační studium v oboru péče o dospělé. Po 26 letech působení v pobytových službách jsem přešla do Centra sociálních a zdravotních služeb Poděbrady, kde pracuji v denním stacionáři se seniory.

Nahlížíte na svou profesi jinak než v začátcích vašeho působení v oboru?

V sociálních službách pracuji od roku 1991 a mohu jen s radostí konstatovat, že se z mého pohledu zvyšuje prestiž pracovníků v sociálních službách. Je kladen větší důraz na jejich celoživotní vzdělávání, což je pozitivní a promítá se to do poskytované péče. Práci pečovatelkám velmi usnadnily jednorázové pomůcky – např. inkontinenční pomůcky, rukavice nebo technické „vymoženosti“ jako třeba zvedáky. Zažila jsem též i dobu, kdy tomu tak nebylo. 

Na ocenění vás nominoval Jan Přibáň, který mimo jiné zmínil vaši schopnost aktivizovat klienty. Vaše práce byla dokonce oceněna i na XXV. ročníku celostátní soutěže Šikovné ruce našich seniorů. Povězte nám více o aktivitách, kterým se s klienty věnujete. Kde nacházíte inspiraci?

Inspiraci nacházím v životě kolem sebe, ale i v našem malebném městě. Jsem člověk milující hudbu, přírodu, kulturu… Mám radost z navázané, dobře fungující a dlouholeté spolupráce s městskou knihovnou, turistickým informačním centrem, Muzeem Bedřicha Hrozného, ale např. i s ORL ambulancí v Lysé nad Labem, pro kterou již několik let tvoříme hračky pro malé pacienty. Velkým obohacením pro naše klienty jsou i mezigenerační setkání s dětmi, výlety na zajímavá místa v Lysé, která se snažím okořenit i trochou historie. Přitom čerpám mimo jiné z knihy „Lysá nad Labem – barokní perla Polabí“, jejíž vznik jsem iniciovala a pomáhala při její tvorbě. Před lety jsem absolvovala ergoterapeutický kurz pod vedením švýcarských odbornic, což byla také zajímavá zkušenost. Měla jsem možnost poznat – a to i díky Asociaci poskytovatelů sociálních služeb ČR, jak probíhá aktivizace seniorů v obdobných zařízeních v zahraničí. Dnes už by však za hranicemi mohly čerpat inspiraci od nás, a to na ojedinělé výstavě „Šikovné ruce našich seniorů“, která je organizována naším Centrem sociálních a zdravotních služeb Poděbrady již po mnoho let a která je inspirací pro nás pro všechny.

Jaký by podle vás měl být člověk, který pracuje na pozici pracovníka v sociálních službách?

Důležitou vlastností, kterou by měl pracovník v sociálních službách mít, je především slušnost, umění empaticky se vcítit a naslouchat druhému, dobře komunikovat, umět přizpůsobit své pracovní tempo, být trpělivý, nehodnotit, nepřepečovávat, ale i vnášet pozitivní energii.

Při své práci se také věnujete pomoci mladším pracovníkům. Co byste doporučila kolegům, kteří s pečováním v sociálních službách začínají, nebo naopak zaučují nové kolegy?

Aby využívali své přednosti – mládí, nenechali se od této práce odradit při případném prvním „nezdaru“, nestyděli se požádat o radu zkušenější kolegy, vzdělávali se a též, aby nezapomínali pečovat sami o sebe, zejména v oblasti psychohygieny. Já osobně mám velmi dobrou zkušenost s individuální supervizí. 

Je něco, co by vám práci pečovatelky ulehčilo?

Když to vezmu v obecné rovině, bylo by přínosné, kdyby na pozici pečovatelů pracovalo více mužů, a to z mnoha důvodů. Muži do pečovatelství přinášejí nepostradatelnou kombinaci fyzické zdatnosti a empatie a podílí se mimo jiné na vyváženosti týmu. Práce ve službách není vždy jednoduchá.

Co vám pomáhá zvládnout těžké chvíle?

Mám štěstí, že pracuji v organizaci, kde je empatické vedení, a pokud se vyskytne nějaký problém, tak jej řešíme. Důležitá je samozřejmě i podpora kolegů, čehož si moc vážím, protože mít na pracovišti dobrý tým, na který se můžete spolehnout, není samozřejmostí. Velkou oporou je v neposlední řadě i moje rodina a zájmy. Ve volném čase se věnuji například hudbě, akvaristice a jsem aktivním členem Spolku rodáků a přátel města Lysá nad Labem.

Jaký moment z praxe ve vás za tu dobu, co pracujete jako pečovatelka, nejvíc rezonoval?

Je těžké zmínit pouze jeden moment, ale vždy nejen mě, ale i kolegy potěší spokojenost klientů i jejich rodinných příslušníků s našimi službami, díky kterým mohou klienti setrvávat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí, a my vidíme, že naše práce má smysl. Snažíme se naplnit motto naší organizace „Domov je doma“ a věřím, že se nám to v mnoha případech podařilo.
 

Co organizaci, ve které pracujete, přejete do budoucích let?

Naší organizaci přeji především hodně spokojených klientů, stabilní a kvalitní tým pracovníků a hřejivý pocit z dobře odvedené práce pro druhé.

 Více o ocenění naleznete na: narodni-cena.apsscr.cz.