„Kolegům ukazuji, jak je dobrý vztah ke klientům obohacující,“ říká Ivana Horáková

Ivana Horáková pracuje v Domově s pečovatelskou službou Třemošnice. Byla oceněna Národní cenou sociálních služeb v kategorii Pracovník sociálních služeb v terénních službách a také Cenou veřejnosti. Z člověka s velkým srdcem se stala zkušená profesionálka s mimořádnou empatií, trpělivostí a individuálním přístupem. Nebojí se náročné péče – zvládala situace od péče o umírající až po práci s klienty s těžkými diagnózami či bez přístřeší. Podle kolegyň si ocenění rozhodně zaslouží – její práce i lidskost jsou skutečně výjimečné.

Text: Mgr. Ivana Vlnová,
zástupkyně šéfredaktorky časopisu Sociální služby

Převzala jste si ocenění Národní cena sociálních služeb – Pečovatelka roku v kategorii Pracovník sociálních služeb v terénních službách a také Cenu veřejnosti. Co pro vás tato ocenění znamenají?

Ocenění jsou pro mě zavazující a zároveň motivující. Zavazující v tom, že chci pracovat v oboru sociálních služeb alespoň tak dobře, jako doposud, a motivující v tom, že lidé kolem mě, kteří mi dali svůj hlas a ocenili mou práci, mi dodali energii do dalších pracovních dní.

V sociálních službách pracujete už 22 let. Chtěla jste vždy pracovat v pomáhajících profesích? Jaká byla vaše cesta k této profesi?

V 15 letech jsem se chtěla stát zdravotní sestrou, ale bohužel osud tomu chtěl jinak. Když jsem se nedostala na tento obor, přišla mi do života další příležitost v podobě nabídky práce pečovatelky v Domově s pečovatelskou službou Třemošnice. Tato práce mi byla tak blízká, že jsem v oboru vydržela 22 let.

Jak se změnil váš pohled na profesi za dobu vašeho působení v oboru? 

V začátcích mé profese mi připadalo, jako bychom o klienty pečovali téměř v domácím prostředí. Co klienti řekli, to jsme pro ně udělali. Ale postupem času se služba začala měnit. Přibylo více administrativy. Každý klient je veden k zachování třeba i částečné soběstačnosti, důležité je nepřepečovávat. Zrovna toto bylo pro mě ze začátku obtížné.

Na ocenění vás nominovala Jana Endrychová, která vyzdvihla váš klidný a laskavý přístup ke klientům a také, že v pracovním kolektivu vytváříte příjemnou atmosféru. Kde čerpáte energii pro práci ve službách? 

Nikdy jsem nebyla konfliktní člověk. A ke klientům se chovám tak, jak bych si přála, aby se ke mně někdo choval, až budu péči sama potřebovat. Tato práce mě nabíjí sama o sobě. To, co vydám, se mi i vrací. A dalším zdrojem, odkud čerpám energii, je rodina a přátelé.
 

Věnujete se také zaučování praktikantů i nově příchozích pracovníků. Jaká je vaše rada těm, kteří s pečováním v sociálních službách začínají, nebo naopak zaučují pracovníky?
 

Většinou člověk hned ze začátku neví, co tato práce obnáší, a proto si myslím, že je potřeba vše vysvětlit v klidu a ukázat jak klady, tak i zápory této profese. Já se většinou snažím ukázat, jak může být dobrý vztah ke klientům obohacující. 

Je něco, co by vám práci pečovatelky ulehčilo?

Myslím, že je to ve většině případů dobrá spolupráce s rodinami klientů. Protože občas musíme řešit nedorozumění s rodinami, které by chtěly, abychom převzali veškerou zodpovědnost za péči o jejich rodinné příslušníky, i když toto už není v kompetenci pečovatelské služby. 

Co vám pomáhá zvládnout náročná období? 

V první řadě je to rodina a přátelé. A dalším pomocníkem je pracovní kolektiv, který mě vždy podržel a podpořil.

Na jaký moment ve své praxi jste nejvíce hrdá?

 
Takových momentů je určitě více. Například ve chvíli, kdy je přede mnou překážka v podobě náročné péče o klienta. Když se mi podaří takovou péči zvládnout, jsem na sebe hrdá a posunuje mě to dál. 

Co si pro své pracoviště případně obor sociální práce přejete do budoucna?

Abychom měli stálou podporu Městského úřadu Třemošnice, který je naším zřizovatelem a spolupráce s ním je pro nás velmi důležitá a prospěšná. A já sama za sebe si přeji výborný pracovní kolektiv a spokojené klienty. 

 Více o ocenění naleznete na: narodni-cena.apsscr.cz.