Několik poznámek k závislosti na alkoholu
15.12.2025Obliba alkoholu v naší zemi je obrovská. Proto je myslím potřebné znovu a znovu připomínat úskalí holdování tomuto zrádnému moku.
Text: MUDr. Helena Kučerová, HonDG,
emeritní odborný psychiatr, Hranice, okr. Přerov
Pití alkoholu se považuje za něco zcela běžného, takže lidé, kteří jej pijí jen výjimečně nebo jej nepijí vůbec, se jaksi vymykají „normální“ společnosti, nezapadají do ní a vypadá to, že se chovají zvláštně (5). Z vlastní zkušenosti lékaře-abstinenta vím velice dobře, jak se lidem nelíbí, když – na jejich dotaz – ve společnosti velmi jemně a opatrně vyjádřím svůj odborný názor na abusus alkoholu.
Proč je alkohol zrádný
Alkohol vyvolává u převážné většiny uživatelů pocity příjemné: veselou náladu, ztrátu trémy a dalších úzkostných pocitů, větší sebevědomí, větší odvahu, pocity fyzické síly, u plachých jedinců snadnější vyjadřování, lepší schopnost sblížení se s okolními lidmi apod. Alkohol se tedy, obrazně řečeno, postupně vetře do přízně svého uživatele, naváže se na příslušná místa v jeho metabolismu a „už ho má“. A pak už organismus alkohol vyžaduje, a když mu nějakou dobu chybí, tak po něm baží (angl. bažení = craving, čteno krejving).
A uživatel tedy alkohol dodává a dodává, a když ho nemá, tak se objevují abstinenční příznaky (3). Ty jsou nejen velmi nepříjemné, ale mohou být i velmi nebezpečné. A tak přívětivý a svůdný alkohol si člověka podmaní a uživatel je pak na něm závislý. (Tento princip vzniku závislosti platí i pro jiné návykové látky.)
Podstatné však je, že závislost se vyvíjí nenápadně a zrádně, najednou tu prostě je a uživatel si vůbec neuvědomuje, kdy k jejímu rozvoji došlo. A ani lékař není schopen přesně určit moment, kdy závislost vznikla, i když podrobnou anamnézou to lze alespoň přibližně odhadnout. Největším problémem je, že uživatel, nyní již nemocný člověk, svou závislost nevnímá a popírá ji. Závislost nebolí a ani jinak na sebe pacienta neupozorňuje, takže pacient prostě tvrdí, že závislý není. Za dobu své více než čtyřicetileté praxe jsem se nesetkala s pacientem, dosud neléčeným, který by sám od sebe přišel k lékaři s tím, že je závislý. Někdy to zmíní ti, kteří již prošli nějakou formou protialkoholního léčení, kde jim to bylo vysvětleno, i když to často nepřijali za svůj problém.
Deprese a sebevražedné jednání
Jedním z nejzávažnějších rizik závislosti na alkoholu jsou různé druhy depresivní nálady (2, 5). Ty se mohou objevit jak v aktuálním opojení (ebrietě), tak v období abstinence. Deprese mohou být mírné, ale mohou dosáhnout i psychotického stavu, a to svojí hloubkou, kvalitou i délkou trvání. Okolí postiženého často spojitost deprese s alkoholem nevidí nebo nepřipouští, a hledá její příčiny v něčem jiném, obvykle v problémech v manželství či partnerství, v práci nebo ve finanční situaci. Tyto problémy postižený samozřejmě může mít, ale většinou se za nimi skrývá rovněž abusus alkoholu. Nejsou řídké případy, kdy ani lékař při prvním vyšetření se v komplikované situaci příliš nevyzná, neboť jak pacient, tak jeho rodina pravdu tají. Ta pak vyjde najevo až při opakovaném vyšetření, nejčastěji během hospitalizace.
Depresivní nálada s sebou velmi často nese myšlenky na sebevraždu a v mnoha případech i suicidální pokusy a dokonané sebevraždy (2, 6). V mém okolí, naštěstí nikoli blízkém, se v nedávně době přihodily dvě podobné události.
První příběh: Muž, 58 let, podruhé ženatý, bezdětný, dělník. Rodinná anamnéza mi není známa, fyzicky byl zdravý a statný. Muž se opakovaně léčil pro závislost na alkoholu, ale posledních několik let abstinoval. Druhá žena však ráda alkohol popíjela, zejména víno. Muž se dostal do pracovně i finančně složité situace a rozhodl se skončit se životem. Suicidální pokus spáchal oběšením, naštěstí byl včas nalezen a zachráněn. Byl psychiatricky hospitalizován. Dále je samozřejmě nutná absolutní abstinence, uvidíme, zda vydrží.
Příběh druhý: Muž 22 let, svobodný, dělník. Mezi blízkými příbuznými jsou dva lidé na alkoholu závislí, další dva jsou pijáci se zatím neprokázanou závislostí, jeden příbuzný užívá marihuanu. Zmíněný mladý muž byl již ambulantně psychiatricky vyšetřován, byla mu doporučena odvykací léčba, kterou však nenastoupil, neboť byl přesvědčen, že ji nepotřebuje. Několik měsíců poté na rodinné oslavě, kde všichni přítomní pili alkohol, se mladík s jedním příbuzným pohádal a ve vzteku rozbil sklenku vína o své vlastní čelo v úmyslu se poškodit, snad i zabít. Byl zbrocený krví, čímž vyděsil ostatní příbuzenstvo, které ve své opilosti a v šoku od něho uteklo. Silně krvácejícího mladíka tedy všichni nechali napospas osudu, až jeden z přítomných konečně zasáhl a ránu ošetřil. Nicméně nikdo nezavolal záchrannou službu. Nikdo také mladíka neodvezl na akutní příjem do nemocnice, neboť všichni byli opilí. Mladík naštěstí přežil do dalšího dne, kdy se sám odebral do příslušné nemocnice. Tam však příhodu vylíčil jako nešťastnou náhodu a o svých automutilačních (sebepoškozujících) nebo sebevražedných aktivitách pomlčel. Další psychiatrická péče tedy nenásledovala. Mladík i nadále užívá alkohol i marihuanu (možná i jiné drogy), jeho další osudy mi nejsou známy.
Změna osobnosti závislého člověka
Velkým problémem v soužití se závislým jedincem i v jeho léčení je skutečnost, že při jakékoli patologické závislosti (nejen na alkoholu) se pacient mění, jeho osobnost více či méně degraduje, zhoršují se osobnostní kvality a dovednosti a konečným stavem je demence (2, 5). Tento vývoj má různě rychlý průběh. Záleží na řadě okolností, na genetické výbavě organismu (4), na jeho věku, na druhu látky, kterou užívá apod. Degradace osobnosti se vyvíjí rovněž plíživě a nepozorovaně: pacient hůře dodržuje navyklý režim, nestíhá plnit úkoly v práci, v zaměstnání mívá problémy, v důsledku čehož mění zaměstnání. Nedodržuje sliby, je nedůtklivý, jeho řeč je hrubá až vulgární, mívá afekty vzteku, je slovně a často i fyzicky agresivní. Vymýšlí si různé důvody svých poklesků, lže a nejednou i krade, aby si opatřil peníze na alkohol. Prostě je to jiný člověk, než byl dříve. Lidé v jeho okolí pociťují zklamání, ale mnohdy ho omlouvají a hledají příčinu této změny jinde než v abusu.
Jak postupovat
Mám opakované a nesčetné zkušenosti, že veliké procento naší veřejnosti nemá o závislostech dostatek informací a představuje si jejich léčení velice jednoduše. Často slýchám: „Dejte mi na to prášky,“ nebo „Prosím vás domluvte mu, ať tolik nepije.“ Rodina pijáka, a někdy i on sám, si sice přejí, aby chodil na psychiatrii, ale přitom předpokládají, že doma své náruživosti bude holdovat dál, nejednou v kolektivu ostatních. Takto to ale nefunguje.
Závěr
Platí psychiatry mnohokrát opakované pravidlo: pacient není schopen se léčit sám, je nutná odborná pomoc. Závislost je celoživotní záležitost: jestliže jednou vznikne, je tu a zůstane v organismu. Nelze se jí zbavit, lze ji pouze kompenzovat, a to dokonce velmi kvalitně. Podmínkou je absolutní abstinence, což předpokládá restrukturalizaci osobnosti pacienta. Je to namáhavá práce, a to nejen ze strany lékaře či jiného terapeuta, ale především ze strany nemocného. Není to snadné, je to naopak velmi náročné, ale jedině tento postup vede ke kýženému cíli.
Literatura:
1. Charlet C, Rosenthal A, Lohoff FW, et al. Imaging resilience and recovery in alcohol dependence. Addiction 2018; 113(10): 1933–1950.
2. Kučerová H, Haškovcová H. Sebevraždy. Praha: Galén 2020.
3. Lehner T, Gao B, Mackowiak B. Alcohol metabolism in alcohol use disorder: a potential terapeutic target. Alcohol and Alcoholism 2024; 59(1): 1–8.
4. Reilly M, Noronha A, Goldman D, Koob GF. Genetic studies of alcohol dependence in the context of the addiction cycle. Neuropathology 2017; 122: 3–21.
5. Röhr HP. Závislost. Praha: Portál 2015.
6. Singh P, Chaudhury S, Javadekar A, Saldanha D. Suicidal Ideation In Alcohol Dependence Patients. Indian Journal of Psychiatry 2022; 64 (Suppl 3): S587–S588.