Nové vymezení základních činností sociálních služeb

07.10.2026
APSS ČR  >  Asociace  >  Blog  >  Nové vymezení základních činností sociálních služeb

Co se od 1. července 2026 mění v pomoci při péči o vlastní osobu a osobní hygieně a kde zůstává hranice mezi sociální a zdravotní péčí? Vyhláška č. 505/2006 Sb. vymezovala základní činnosti sociální péče téměř dvacet let prakticky stejně, zatímco se měnily potřeby klientů, technologie, pomůcky i práce pracovníků v sociálních službách. Obecné formulace proto vedly k rozdílnému výkladu: někde byla za zdravotní činnost považována již pomoc s kompresními punčochami, jinde pracovníci běžně podávali léčivé přípravky. Článek vysvětluje změny v péči o vlastní osobu a osobní hygieně účinné od 1. července 2026.

 

Text: Mgr. Bc. Karolína Suchopárková, MBA, 

Ministerstvo práce a sociálních věcí

 

 

Dlouhodobá péče stojí na spolupráci profesí a integraci péče

Dlouhodobá péče stojí na spolupráci sociálních služeb, zdravotních služeb, neformálních pečujících a systému financování. Sociální služby dnes podporují stále více lidí s vysokou mírou závislosti, chronickými onemocněními a potřebou zdravotnických či kompenzačních pomůcek. Proto je důležité srozumitelně určit, co ještě patří do každodenní sociální péče a kdy už musí navázat odborná zdravotní péče.

 

Za posledních dvacet let se proměnily potřeby klientů, dostupné technologie, zdravotnické a kompenzační pomůcky i práce pracovníků v sociálních službách. Protože vyhláška řadu dnes běžných činností výslovně nezachycovala, vytvářeli si poskytovatelé, kraje i kontrolní orgány rozdílné výklady.

 

Od obecných formulací ke konkrétním pravidlům

Novela zpřesňuje péči o vlastní osobu a osobní hygienu. Nerozšiřuje kompetence pracovníků v sociálních službách ani na ně nepřenáší činnosti jiných profesí; výslovně ukotvuje bezpečnou a legitimní podporu, která již vznikla v běžné praxi.

 

Novela potvrzuje jednoduché pravidlo: ne každá pomoc související se zdravím je zdravotní péčí. Pracovník v sociálních službách může poskytnout běžnou technickou nebo asistenční pomoc, pokud nemusí posuzovat zdravotní stav, stanovovat diagnózu, rozhodovat o léčbě ani provádět zdravotnický výkon. Rozhodující tedy není to, zda klient používá zdravotnickou pomůcku nebo má zdravotní omezení, ale co přesně pracovník dělá a jaké znalosti a rozhodování daná pomoc vyžaduje.

 

Současně novela zdůrazňuje význam individuálně poskytované sociální služby a návaznosti podpory. Pracovník v sociálních službách není pouze vykonavatelem jednotlivých úkonů. Je v každodenním kontaktu s klientem, a proto často jako první zaznamená změnu jeho běžného stavu. Smyslem právní úpravy je nejen vymezit činnosti sociální péče, ale také podpořit bezpečné předávání informací a spolupráci s dalšími osobami, které se na péči podílejí.

 

Pokud pracovník narazí na situaci, kterou již nemůže bezpečně řešit sám, musí vědět, komu a jak ji předat. Poskytovatel proto potřebuje pro konkrétního klienta předem stanovit, jak pracovník pozná rizikovou změnu, koho kontaktuje a co udělá do příchodu odborné pomoci. Bezpečnost klienta nezávisí jen na správném provedení úkonu, ale také na včasném předání situace zdravotnickému pracovníkovi nebo jiné odpovědné osobě.

 

Pomoc s užitím doplňků stravy, volně prodejných léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely

Novela výslovně zahrnuje pomoc s užitím doplňků stravy a potravin pro zvláštní lékařské účely podávaných ústy, například nutričních sippingů nebo probiotik. Pracovník může klientovi pomoci s užitím již zvoleného přípravku, ale nerozhoduje o jeho volbě, dávce ani vhodnosti.

 

V praxi se stávalo, že klient dokázal sám rozhodnout o užití běžného přípravku při nachlazení nebo bolesti, ale pracovník mu nesměl pomoci; rodina nebo zdravotní sestra tak zajišťovaly i podání nosního spreje. Klient sociální služby se tím bezdůvodně dostával do postavení hospitalizovaného pacienta a rostla zátěž neformálních pečujících.

 

Pobytová sociální služba není zdravotnickým zařízením a její klient není automaticky pacientem. Stejně jako se člověk s diabetem může rozhodnout, že si dá koblihu, může rozhodnout také o užití volně prodejného přípravku. Pracovník mu může asistovat, ale nesmí za něj volit přípravek, dávku ani posuzovat vhodnost užití.

 

Orientační sledování základních tělesných projevů a fyziologických funkcí

Vyhláška nově řadí mezi běžnou péči o vlastní osobu také orientační, neinvazivní sledování základních tělesných projevů a fyziologických funkcí pomocí asistence při měření na zařízení, jako jsou teploměr, tlakoměr nebo pulzní oxymetr.

 

Jde o situace, kdy klient kvůli omezené mobilitě, zraku nebo jiné bariéře potřebuje pomoci zařízení použít nebo přečíst výsledek.

 

Význam této činnosti nespočívá v diagnostice ani v hodnocení zdravotního stavu. Pracovník může klientovi pomoci například nasadit manžetu tlakoměru nebo přečíst údaj na displeji. Pokud zjistí hodnotu nebo změnu, která podle individuálního postupu vyžaduje další reakci, sám ji odborně nevyhodnocuje, ale informaci předá určené osobě. Orientační sledování tak podporuje bezpečí klienta a přispívá k včasnému zajištění potřebné pomoci.

 

Zdravotnické a kompenzační pomůcky jako součást běžného života

Novela zpřesňuje také pomoc při používání neinvazivních zdravotnických prostředků a kompenzačních pomůcek. Jejich rozvoj umožňuje mnoha lidem nahrazovat ztracené funkce, zachovat mobilitu či smyslové vnímání a déle žít v přirozeném prostředí.

 

Pracovníci běžně pomáhají s nasazením, sejmutím, použitím nebo očistou protéz, ortéz, naslouchadel, zubních náhrad či kompresních punčoch. Jen obtížně lze tvrdit, že si člověk „obléká“ naslouchadlo nebo „obouvá“ zubní protézu. Novela proto tuto asistenci výslovně řadí do péče o vlastní osobu.

 

Novela zpřesňuje také oblast mobility a změn polohy. Pracovník může klientovi pomoci při přesunu, vstávání, uléhání, posazení nebo běžné změně polohy v lůžku. Jiná situace nastává, pokud je nutné odborně zvolit polohu, léčebný postup nebo rehabilitační techniku; tehdy již musí činnost zajistit nebo nastavit příslušný zdravotnický pracovník. Pro praxi tedy platí stejná hranice jako u ostatních pomůcek: běžná asistence ano, odborné posouzení a léčebný postup ne.

 

Péče o tělo, pokožku a běžná hygiena

Změny přináší novela také v oblasti osobní hygieny a péče o tělo. V řadě případů nejde o zavedení nových činností, ale spíše o zpřesnění a sjednocení dlouhodobě poskytované podpory. Typickým příkladem je základní péče o vlasy a nehty, která byla v praxi běžně zajišťována napříč sociálními službami, avšak ve vyhlášce nebyla vymezena jednotně. To vedlo k rozdílnému vykazování i výkladu v aplikační praxi i při kontrolní činnosti. Novela tuto nejednotnost odstraňuje a slaďuje právní úpravu s běžnou praxí.

 

Novela potvrzuje, že součástí sociální péče může být pomoc s běžným promazáním pokožky, očištěním oděrky, přiložením náplasti nebo výměnou jednoduchého krytí, pokud jde o drobné a nekomplikované poranění. Pracovník však ránu odborně neposuzuje ani neošetřuje; při krvácení, zhoršování, špatném hojení nebo zvýšeném riziku, například u člověka s diabetem, zajistí podle pravidel služby návaznou zdravotní péči.

 

Podpora při vyprazdňování a používání pomůcek

Stejný princip platí také při vyprazdňování a související hygieně. Novela výslovně umožňuje pomoc s vypuštěním nebo výměnou sběrného sáčku u již zavedené močové cévky. Pracovník může provést běžnou technickou manipulaci se sáčkem, ale nezasahuje do cévky, neposuzuje vzhled moči ani neřeší zdravotní komplikace. Pokud zjistí krev, bolest, únik moči, neprůchodnost nebo jinou neobvyklou změnu, postupuje podle pravidel služby a předá situaci zdravotnickému pracovníkovi.

 

Použití zdravotnické pomůcky samo o sobě nemění běžnou každodenní pomoc na zdravotní výkon; rozhoduje konkrétní činnost a potřeba odborného posouzení.

 

Závěr

Článek se soustředí na praktické změny, které pracovníci v sociálních službách řeší při každodenní podpoře klientů. Podrobnější metodické otázky, další příklady a související úkony péče o zdraví mohou být tématem navazujícího textu.

 

Novela vyhlášky č. 505/2006 Sb. nerozšiřuje kompetence pracovníků v sociálních službách, ale přesněji vymezuje dlouhodobě poskytovanou podporu při péči o vlastní osobu a osobní hygieně. Tím posiluje právní jistotu a usnadňuje rozpoznat, co je běžná asistence a kdy musí navázat odborná zdravotní péče.

 

Společným jmenovatelem změn je přesnější vymezení bezpečné asistenční podpory. Pracovníci v sociálních službách jsou nezastupitelní při každodenní pomoci, všímání si změn a zajištění návazné péče. Novela jim nedává roli zdravotnických pracovníků, ale potvrzuje jejich místo při podpoře soběstačnosti, autonomie, kvality života a možnosti člověka setrvat co nejdéle v přirozeném prostředí.

 

Článek je realizován v rámci projektu Zvýšení efektivity systému sociálních služeb registrační číslo CZ.03.02.02/00/22_004/0004236 financovaného z Evropského sociálního fondu v rámci OPZ+.

 

 

Literatura:

Zpět