Projekt DigiDementia: Co ukazuje mezinárodní srovnání a kde má Česko mezery?
18.11.2025APSS ČR je partnerem projektu DigiDementia, díky němuž se v polovině roku 2025 uskutečnilo šetření týkající se stavu péče o osoby s demencí v České republice, Bulharsku a Řecku. Zvláštní důraz byl kladen na možnosti, jak tuto oblast digitalizovat.
Text: Ing. Pavel Jirek, DiS.,
projektový manažer APSS ČR
Ve výsledku se díky projektu DigiDementia neobjevilo jedno správné řešení, ale zjistili jsme, jaké jsou silné a slabé stránky jednotlivých zemí, a také, co můžeme prakticky využít u nás.
Česká republika: strategii máme, ale péče není propojená
V České republice žije odhadem téměř 182 tisíc osob s demencí a do roku 2050 může jejich počet vzrůst na 280 tisíc (1). Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění 2020–2030 je dobrým východiskem, ale v praxi se dlouhodobě potýkáme s několika problémy. Patří mezi ně slabé propojení zdravotních a sociálních služeb, nerovnoměrná dostupnost služeb a vysoká míra zátěže pečujících rodin. Probíhající reforma sociálně-zdravotního pomezí sice přináší potřebné změny, ale jejich dopad se projeví až v následujících letech, takže uvedené potíže zatím přetrvávají. Různé digitální technologie se sice v českých službách postupně objevují (např. telemedicína, terapie za pomoci virtuální reality či monitoring pádů), ale narážejí na nedostatek kapacit a jednotných pravidel pro jejich zavádění. Výsledkem je, že digitální nástroje zatím nejsou součástí běžné a systematické péče.
Bulharsko: rodiny pečují, systém a technologie zatím pomáhají méně
Bulharská část výzkumu ukazuje situaci, kde většinu péče o osoby s demencí zajišťují rodiny a dostupné služby jejich potřebám často nestačí. Aktuálně je v zemi asi 115 tisíc osob s demencí (2) a předpoklad do roku 2050 uvádí nárůst na 133 tisíc osob (3). Péče je dostupná nerovnoměrně – ve větších městech výrazně lépe, v menších regionech jen minimálně. Pobytové služby bývají poslední variantou, protože rodiny na péči zůstávají samy a často se snaží situaci zvládnout vlastními silami. Chybí zde ucelená národní koncepce péče o osoby s demencí, a digitalizace zatím hraje jen velmi malou roli. V některých regionech proto významně pomáhají neziskové organizace a komunitní iniciativy, které nabízejí podporu pečujícím, sdílení zkušeností a alespoň částečné odlehčení při péči.
Pro českou praxi je situace v Bulharsku především ukázkou toho, jak náročná je péče tam, kde kapacity služeb nestačí a většina zátěže zůstává na rodinách. Zároveň ale připomíná, že dobře nastavené komunitní aktivity mohou v takovém prostředí sehrát důležitou doplňující roli.
Řecko: rozvinutá podpora pečujících a širší využití digitálních nástrojů
Řecká část výzkumu ukazuje situaci, která je v některých ohledech podobná té české, ale v jiných jsou zde výrazně dál. V zemi žije přibližně 241 tisíc osob s demencí a odhad pro rok 2025 uvádí nárůst až na 357 tisíc. Z velké části se péče ujímají rodinní pečující, kterých je podle dostupných zdrojů přibližně 400 tisíc. Zatížení rodin je tedy srovnatelné s českou situací, ale Řecko má oproti nám rozvinutější systém podpory. Významnou roli zde hraje Národní strategie demence a dlouhodobě budovaná síť služeb, jako jsou paměťové kliniky, denní centra, domácí podpora a programy zaměřené na vzdělávání pečujících. Řecko je navíc příkladem země, kde je běžně dostupná distanční podpora – využívají se online poradny, krátké digitální vzdělávací kurzy i domácí intervence na dálku.
Digitalizace je tedy více začleněná do podpory rodin a profesionálů než v Česku či Bulharsku. Uplatňují se zde také nástroje jako digitální kognitivní trénink, senzory pádů nebo tablety pro stimulaci – vždy však jen jako doplněk osobní péče. Podobně jako v Bulharsku i v Řecku přetrvává silná závislost na rodinných pečujících, rozdíly v dostupnosti služeb mezi městy a venkovem, potíží jsou také omezené finanční zdroje. Řecká zkušenost však ukazuje, že kombinace osobní, komunitní a digitální podpory může fungovat i tam, kde nejsou k dispozici nadstandardní finanční možnosti.
Pro Českou republiku je inspirací především to, že jednoduché online programy a distanční podpora mohou rozšířit pomoc i tam, kde specializované služby chybí.
Závěr: digitální nástroje mají smysl jen tehdy, když jsou součástí každodenní péče
Napříč všemi třemi zeměmi se ukazuje, že technologie přinášejí největší užitek tam, kde doplňují individuální péči, zvyšují bezpečí a orientaci osob s demencí a usnadňují komunikaci i každodenní organizaci péče. Zároveň se potvrzuje, že digitalizace naráží na podobné překážky: chybějící jasné postupy pro zavádění technologií, nedostatek času a kompetencí personálu a nevyřešené otázky týkající se etiky a práce s daty.
Z předloženého srovnání vyplynulo několik bodů, na které se mohou české služby zaměřit v péči o osoby s demencí:
1. Lepší návaznost služeb po stanovení diagnózy: zajistit předávání informací mezi zdravotní a sociální složkou péče a hladký přechod mezi jednotlivými službami.
2. Dostupná distanční podpora: jednoduché online poradenství nebo krátké vzdělávací kurzy mohou výrazně rozšířit pomoc pečujícím (inspirace řeckými službami).
3. Komunitní podpora: denní centra, podpůrné skupiny a místní iniciativy mohou účinně odlehčit rodinám pečujícím o osoby s demencí (inspirace bulharskými službami).
4. Rozvoj dovedností: posilování digitálních kompetencí personálu i rodinných pečujících má často větší přínos než samotný nákup nových technologií.
Citované srovnání potvrzuje, že při péči o osoby s demencí nelze vycházet z jednoho univerzálního modelu. V praxi funguje vždy kombinace více kroků – od koordinace po stanovení diagnózy, přes dostupnou komunitní podporu až po rozumně využité digitální nástroje. Pro Českou republiku je klíčové stavět na tom, co skutečně pomáhá lidem v běžném životě, a nespoléhat na rychlá nebo univerzální řešení.
Jak s těmito zjištěními bude projekt DigiDementia pracovat dále?
Smyslem projektu je rozvíjet dobrou praxi a přinášet využitelné nástroje, nikoli slibovat, že bude nalezeno univerzální řešení. Partneři projektu nyní pracují na dvou klíčových výstupech: na online fóru, kde si budou moci profesionální i neformální pečující vyměňovat zkušenosti a získat podporu; a na online vzdělávacím kurzu zaměřeném na problematiku demence. Oba výstupy budou k dispozici do konce léta 2026.
Více informací o projektu najdete na: https://digidementia.eu/ a také na www.apsscr.cz/projekty/digidementia.
Zdroje:
